Ukažte mi, ať slyším, co píšu

Uč se! Běž se učit! Udělej si úkoly! - Tyto a jim podobné věty mi zaznívají v uších, rozpomenu-li se na základní školu a učení s ní spojené. Vybaví se mi hrstka učitelů, kteří mi utkvěli v paměti pro svůj osobitý styl výuky, ať už byl pro mne přijatelný či nikoliv. Již tenkrát jsem rozdělovala vyučující do dvou skupin. Ti, kteří dokázali učit tak, že mi po hodině jejich slova zůstala v paměti, a ti druzí, kteří pro základní školu zvolili styl výuky vhodný pro studenty středních škol, a u nichž jsem často měla problémy s pochopením učební látky.

Nejschopnější žáci sami přijdou na to, jak se mají učit. Ale co ti ostatní? Kdo jim pomůže osvojit si správné studijní techniky, aby poslední ročníky základní školy a první ročníky střední školy byly schopni zvládnout bez problémů?

Mnozí rodiče se doma se svými dětmi učí, pomáhají jim s domácími úkoly a dbají, aby byli jejich potomci na následující den připravení. Kolikrát se však cítí bezmocní, když sami nerozumí zadání úkolu, nebo neznají způsob, jak dítěti učební látku vysvětlit. Rezignují slovy: "Měl jsi při hodině poslouchat!" či "Tak si to znovu přečti, v učebnici to máš!" Můžeme tedy od rodičů chtít, aby děti naučili, jak správně studovat? Co vlastně čekají rodiče od učitelů a učitelé od rodičů? Jsou obě strany schopné si svá očekávání sdělit třeba na třídních schůzkách? Spíše výjimečně.

Zpravidla mají rodiče vyučující za odborníky, kteří by měli zvládnout všechno, a to počínaje uměním děti vzdělávat a konče zvládáním výchovných problémů, které se objeví ve škole. Naproti tomu pedagogové jsou toho názoru, že rodič je ten, který své dítě vychovává, zodpovídá za přístup ke škole a jehož vizitkou je chování dítěte. Jen těžko lze říci, kde je vlastně pravda.

Myslím si však, že v silách pedagogů je pomoci dítěti zjistit, co mu ve výuce nejvíce vyhovuje, a přizpůsobit se tomu. Často se hovoří a vyzdvihuje individuální přístup. Ač to je ideální představa, praxe bývá odlišná. Reálné však je rozdělit si třídní kolektiv na "typy studujících". Jde o maximálně tři skupiny dětí ve třídě, u kterých převládá některý z typů. Bere se v úvahu, jakým způsobem snáze fixujeme a chápeme informace.

Psychologie učení rozlišuje tři základní typy studujících:

Zrakový (vizuální) typ
U zrakového typu jsou dominantní zrakové představy, dobrá paměť na tváře, vzhled předmětů. Výbornou pomůckou pro tento typ je barevné zvýrazňování důležitého textu, názorné ukázky, schémata, obrázky, animace, mapy atd.

Sluchový (auditivní) typ
Člověk patřící do této kategorie si velmi dobře vybaví, co slyšel - výklad, učení nahlas či poslech audiozáznamu. Ideální jsou pro něj přednášky.

Pohybový (motorický) typ
Tento člověk si zase lehce vybaví pohybové představy. Paměť má na taneční, sportovní pohyby atd. Student si dobře vybavuje zvláště to, co si sám zapsal, činnost, kterou sám vykonal.

Možná i vy sami jste zvědaví, ke kterému z uvedených typů patříte, vyzkoušejte si proto následující test.

Snažte se zodpovědět následující body co nejrychleji, nejlépe do 10 minut, a vyberte vždy jen jednu odpověď:

1) Radost z umění

a) máte rádi obrazy
b) máte rádi hudbu
c) máte rádi tanec

2) Když zrovna nic neděláte:

a) díváte se kolem sebe, kreslíte si, pozorujete něco
b) mluvíte sám se sebou nebo s jinými
c) posedáváte

3) Při čtení:

a) máte rádi popisné scény, zastavíte se a představíte si scénu, moc si nevšímáte obrázků
b) máte rádi dialogy a konverzaci, "slyšíte" postavy mluvit
c) dáváte přednost akčním příběhům nebo nejste velkým čtenářem

4) Při snaze odhalit něčí náladu:

a) pozorujete výraz tváře
b) nasloucháte tónu hlasu
c) pozorujete pohyby těla

5) Učení:

a) máte rádi předvádění, diagramy, diapozitivy ap.
b) máte rádi mluvené slovo, pokyn, vysvětlivky, přednášky
c) dáváte přednost učení s přímým zapojením do činnosti - hraní úloh ap.

6) Komunikace:

a) mluvíte málo, neradi dlouho nasloucháte
b) rádi nasloucháte, ale nemáte dost trpělivosti mluvit
c) mnoho gestikulujete a užíváte výrazná gesta

7) Odpočinek:

a) díváte se na TV, čtete, sledujete divadelní hru
b) rádi posloucháte rozhlas, CD, rádio
c) máte rád hry a sport

8) Zapomínání:

a) zapomínáte jména, ale pamatujete si tváře
b) zapomínáte tváře, ale ne jména
c) nejlépe si pamatujete, co jste udělali

9) Zlost:

a) zmlknete a potichu se zlobíte
b) nahlas vybuchnete
c) zlobíte se, skřípete zuby, zatínáte pěsti

10) Pravopis:

a) musíte vidět slovo napsané
b) používáte fonetický přístup
c) napíšete si slovo sám, abyste ho "cítil"

11) Soustředění:

a) vyruší vás nepořádek nebo pohyb
b) ruší vás zvuky
c) ruší vás pohyb

12) Pracovní styky:

a) raději jednáte osobně, z očí do očí
b) dáváte přednost telefonu
c) projednáváte věci při chůzi nebo při jiné činnosti

13) Představy:

a) vidíte živé, podrobné obrazy
b) myslíte ve zvucích
c) máte málo představ - pokud nějaké máte, pak se týkají pohybu

14) Má-li se někdo špatně, řeknete:

a) zdá se mi, že se ti nevede dobře
b) slyším, že jsi nešťastný
c) tuším, že se necítíš dobře

Teď sečtěte počty jednotlivých písmen a, b, c. Pokud máte nejvíce A, patříte mezi typ zrakový. Máte-li nejvíce odpovědí B, jste sluchový typ. A pokud jste nejčastěji vybírali odpověď C, pak jste pohybový typ.

A) Zrakový typ musí věci vidět, aby je pochopil. Dá se to poznat i podle slovního vyjadřování, protože používá formulace jako "je mi to jasné", "já to tak ale nevidím" či "představ si..."
Zrakový typ si musí při výkladu psát více poznámek a tento písemný materiál si pak prostudovat, zvýraznit si podstatné informace a je schopný si takto upravený text zapamatovat. Často říká třeba při zkoušení: "Já vím, co myslíte, mám to v sešitě označené zeleně."

B) Sluchový typ vnímá hlavně poslechem. V době, kdy si čte nebo se baví, nesnese puštěné rádio či televizi. Takoví lidé říkají "to se pěkně poslouchá", "to nezní špatně", "nemohu to poslouchat" či "poslyš..."
Sluchový typ si musí vypomáhat čtením nahlas a rozmlouvat o učivu se spolužáky nebo učiteli. Vyhovují mu přednášky.

C) Pohybový typ musí informace nějakým způsobem pocítit, jsou zde důležité pohyby a tělesné počitky. Tito lidé užívají formulace typu "z toho nemám vůbec dobrý pocit", "jak to máme zaonačit" či "vžij se do mé situace", které většinou doprovázejí živou gestikulací.
Pohybový typ si při učení musí vypomáhat používáním pohybových a rytmických prvků.

Uvedené typy se sice jen zřídka vyskytují v čisté podobě, ale je přirozeně užitečné vědět, který typ se na nás nejvíce hodí. Dá se říci, že největší výhodu mají ty děti, které se více přiklání k typu zrakovému, protože učivo ve škole se podává převážně opticky, což staví sluchové i pohybové typy do nevýhody. Jak tedy pomoci těm ostatním, kterým tento způsob výuky nevyhovuje?

Autor: Štolfová Monika