„Maluju, maluješ, malujeme“ aneb začínáme s výtvarným uměním

Výtvarné vyjadřování existuje v různé podobě již od nejstarších dob. Svědčí o tom kupříkladu nástěnné malby, zobrazující každodenní život pravěkých obyvatel.

Vzít do ruky vhodný materiál a ztvárnit jím své pocity a zážitky láká nejen osoby vyzrálé a umělecky proškolené. Puzeni k této estetické činnosti bývají i laičtí zájemci, především pak umělci z řad nejmenších.

Kdy nadchází nejvhodnější čas začít „pěstovat“ výtvarnou výchovu s malými dětmi? Jaký materiál je pro začátek tím nejvhodnějším? Je dobré usměrňovat malého tvůrce, nebo je lepší ponechat mu svobodu výtvarného projevu?

Otázky tohoto typu si mohou pokládat rodiče a pracovníci, kteří tráví mnoho času s nejmladší generací.

V nejranějším věku neexistuje žádný důvod, proč neposkytnout dítěti volnost v jeho tvorbě. Pomoc a podpora rodiče nebo jiné blízké osoby se tím v žádném případě nevylučuje.

Vývojově prochází každý výtvarník určitými fázemi kresby, a k pochopení používání výtvarného materiálu se zpravidla dostává přirozenou cestou. Cesta hry s materiálem dosti často dovede malého průzkumníka až ke kouzlu kreslení.

Onu lásku k umělečnu a tvoření může do značné míry podpořit jeho velký společník, ať už se jedná o pochvalu, domácí výstavku či pyšné prezentování výsledků dalším členům rodiny. Výtvarná tvorba poskytuje velký prostor nejen pro rozvoj jemné motoriky a tvořivosti dítěte, ale nabízí také šanci pro společnou činnost rodiny.

Posouzení nejvhodnější prvopočáteční výtvarné pomůcky je věcí názoru, zvážení konkrétní situace, možností, ale především dětské vyspělosti a zájmu.

Povětšinou se dítěti v batolecím věku jako první dostane do ruky tužka nebo pastelka. Možnosti tužek a pastelek jsou široké a mohou přinést mnoho nových dojmů. Ovšem vysoká frekvence jejich výskytu nemusí znamenat nutnost vyloučení technik jiných. Věk dítěte nemusí být omezením pro používání rozličných barev a materiálů. S malou pomocí rodiče či sourozence mohou být dítěti v této sféře značně rozšířeny obzory.

Prsty namísto štětce

Malování prstovými barvami je velmi vděčnou činností. Historikům může asociovat pradávný způsob malby na skalní stěny, pro dítě představuje spíše přirozenou a zábavnou aktivitu. Prstové malování je postupově velmi jednoduché, avšak rodič se musí připravit na vyšší míru znečištění jak dítěte, tak jeho pole působnosti.

Příkladem prstové tvorby je malba na určité téma, při níž se dítě dostane do styku s nezvyklou barevnou hmotou, kterou může prozkoumávat. Barvy bývají prodávány v poměrně úzkém spektru, což nabízí příležitost k zopakování jejich názvů se staršími dětmi.

Krom malby na dané téma lze prstové barvy využít i originálněji. Otisky prstů, nebo ještě lépe rukou, jsou oblíbenou činností mnoha dětí. Na obrázku se mohou spolupodílet i další blízké osoby a stvořit tak otisky rukou celé rodiny nebo party kamarádů na památku.

Rozfoukej se, barvičko!

Vylití tekutiny a její zkoumání patří mezi časté události v domácnosti s malým dítětem. Mnoho uměleckých přesahů z těchto nežádoucích příhod není patrno. Dítěti ale může přinést zkušenost se základními fyzikálními zákony a následně i poznání pravidel chování, dle reakce rodičů.

Seznámení s fyzikálními zákonitostmi tekutin, v našem případě barev, lze ale jistě pojmout mnohem kultivovaněji a estetičtěji. Jednou z možností je záměrná experimentace s barvami, např. rozpuštěnými temperovými nebo vodovými. Tyto barvy, umístěné v mističkách, je možné jednoduše vylévat na čtvrtku a za jejího postupného pohybování dítě seznamovat s probíhajícími jevy. Malé pozorovatele fascinují vznikající tvary a smíchávání nejrůznějších odstínů barev.

Pokud bychom chtěli tuto činnost dovést o úroveň výše, je možné za pomoci brček barvy na čtvrtce rozfoukávat. Rozfoukávání barev jsou schopné děti již v dosti raném věku, po nezbytném poučení a za neustálého dozoru rodiče nebo pedagoga.

Křížem krážem provázkem

V experimentování s barvami lze pokračovat i s jinými pomůckami, v domácnosti běžně dosažitelnými.

Jednou z nich může být provázek, bavlnka anebo niť. Vybranou pomůcku dospělý společně s dítětem namáčí v misce s barvou /nejlépe s rozpuštěnou temperou/ a poté přikládá na bílý papír. Kouzlo činnosti pro dítě spočívá ve vlastní tvorbě obrázku, a to tahem namočeného provázku po papíře. Výsledným výtvorem je originální abstraktní dílo, hodné pochvaly a výstavky na čestném místě.



Autor: Dvořáková Helena