Letní dětský tábor – univerzální prázdninové řešení?

Nastává čas letních prázdnin, doby dětmi toužebně očekávané, skýtající mnoho nevšedních zážitků, radostí a zaslouženého odpočinku. Pro rodiče ovšem přináší, krom výše uvedených možností, i starost, jak po tento volný čas co nejlépe zabezpečit své děti. Pracovní povinnosti povětšinou rodičům neumožňují dvouměsíční absenci, sloužící k zajištění kompletní péče potomkům, a tak přichází ke slovu nutnost uvážení jiných řešení. Krom využití péče prarodičů a dalších příbuzenských vazeb bývá nejčastějším řešením pobyt na letním dětském táboře.

Avšak onu četnost využívání si dozajista nelze vykládat jako univerzální záruku úspěchu. Obdobně jako v jiných oblastech je třeba i zde hlubší zamyšlení nad klady a zápory celé věci, včetně individuálních zvláštností potencionálního táborníka. Letní tábory, přes všechna svá pozitiva, totiž nemusí být tou pravou volbou pro každého.

„Maminko, tatínku,

posílám vám vzpomínku z letního tábora.

Jistě víte, že vám píše Vaše dcera Barbora…“ 

Kdo by neznal úvodní slova písně od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, pojednávající o útrapách, spojených se životem táborníka?

Ať již se jedná o Barborku, Honzíka nebo Tomáše, jistě neuškodí několik obecných rad a zásad, které mohou ulehčit nalezení toho správného prázdninového místa a usnadnit či dokonce zpříjemnit Vašemu dítěti celý pobyt.

Jak nejlépe vybrat tábor pro své dítě?

V moderní době, kdy existuje velké množství organizací, zabývajících se prací s dětmi ve volném čase, je dobré výběr letního zařízení pečlivě zvážit. Zdaleka ne všechna sdružení, věnující se pořádání letních táborů, disponují kvalifikovaným personálem, splněnými předpisy a dostačujícím vybavením. Včasné prověření všech hledisek tak může zabránit horším důsledkům, než je zklamané dítě.

Jak tedy nejlépe postupovat? Mezi nejosvědčenější taktiky patří doporučení od spokojených přátel /rodičů spokojených dětí/, záštita důvěryhodné instituce /školského, církevního či zdravotnického zařízení/, nebo vlastní prověrka. Při vlastním hledání je vhodné nespustit ze zřetele právní ukotvenost sdružení /např. registraci občanského sdružení u MV ČR/, kvalifikovanost vedoucích /pedagogické vzdělání, zdravotnické proškolení, osobnostní vlastnosti, praktické zkušenosti/ a zdravotníků, výsledky hygienických kontrol ubytovacího zařízení, programové plány a další relevantní skutečnosti. Mnoho může napovědět osobní setkání s organizátory těchto akcí, nejlépe v průběhu vlastní práce se svěřenci.

Vzhledem k časové náročnosti hledání nejvhodnějšího tábora je dobré začít s dostatečným předstihem, tedy ne až s nastoupivším létem. Osvědčená zařízení mohou mít svou kapacitu dosti často zaplněnu již s příchodem prvních teplejších dní.

Je tábor vhodný pro všechny děti?

Pobyt na čerstvém vzduchu, hry v lese a na louce, koupání, zpěv trampských písní u táboráku, noční bojovky, olympiáda… V kterém dítěti by tento způsob rekreace nezanechal nesmazatelné zážitky?

Ale i zde je třeba zauvažovat, zda, ač s dobrým úmyslem, nepůsobí rodič svou volbou zážitek traumatický. Letní tábor nemusí být záležitostí veskrze pozitivní. Vina se nemusí nacházet pouze na straně pořadatelů a realizátorů tábora. Některé děti nemusí být svým „vyladěním“, vyzrálostí či aktuální situací na tento typ činnosti připraveny. Ať již se jedná o skutečnost přechodnou či dlouhodobější, není radno ji podceňovat. Je na posouzení rodiče, a v některých případech i odborného pracovníka, jak se zachovat. Toto rozhodnutí by se mělo odvíjet především od dobré znalosti vlastního potomka a schopnosti rozeznat, zda se jedná o pohodlnost opustit pohodu a technickou vybavenost domova, anebo o slabší nervovou soustavu, nezralou na příliš časné odloučení od blízkých lidí.

První tábor – radost nebo obavy?

V kolika letech je dítě na první tábornickou účast připravené? Zde nelze stanovit konkrétní datum nebo číslo, neboť tento údaj je ryze individuální. Některé dítě může být schopné zvládnout odloučení od rodičů již v pěti letech, jiné ani v devíti letech nemusí tento tlak „ustát“. Proto je bezpochyby rozumné dítě sledovat, rozprávět s ním o dané tématice, postupně jej citlivě připravovat a sociálně otužovat. V žádném případě však nestrašit, nevyhrožovat, nevysmívat se a netrestat – výsledky by byly spíše kontraproduktivní.

Jako příprava na tábor klasický mohou posloužit tábory příměstské, na kterých děti tráví pouze dny a na noc se vrací domů k rodičům.

Dalším stupněm mohou být tzv. tábory pro začátečníky neboli pro malé táborníky. Daná zařízení jsou přizpůsobena svým programem, přístupem vedoucích i kratší délkou trvání nejmladším účastníkům, a to již od čtyř let věku. Pro začátek je vhodnější volit tábory rodinného typu, nejlépe za přítomnosti sourozenců či kamarádů dítěte. U starších dětí je již možné využívat i tábory větší, skýtající výhody v různorodosti zaměření a možnosti setkávání se s rozličnými skupinami dívek a chlapců ze všech koutů země.

Na tábor s počítačem nebo na koni?

Stejně jako zamyšlení nad účastí samou je dobré zavčas rozhodnout o zaměření tábora. V dnešní době již existuje nepřeberné množství variant – od táborů tuzemských až po zahraniční přímořské a horské rekreace, táborů s ubytováním v chatkách, stanech nebo zděných domech, popřípadě různě zaměřených /tanečních, výtvarných, hudebních, sportovních, „koňských“, počítačových, dietně uzpůsobených, a tak podobně/.

Velkým posunem k tolerantnější společnosti jsou tábory pro děti handicapované, nebo dokonce integračně zacílené. Bývají na nich využívány různé formy terapie, například za pomoci domácích zvířat a umění.

Rozhodnutí o zaměření tábora a jeho realizaci by se mělo odvíjet nejen od zájmů konkrétního dítěte, ale i od jeho věku, zdravotního stavu, finanční situace rodiny a dalších souvislostí. Společná dohoda s potomkem je vždy schůdnějším řešením než poněkud násilné autoritativní rozhodnutí.

Cílem by mělo být spokojené a po všech stránkách vyrovnané dítě, které díky zážitkům tohoto typu dostane do života něco navíc. Něco, co jej může v budoucnu ovlivnit či zaměřit určitým, pokud možno „zdravým“, směrem.

Autor: Dvořáková Helena