Jak se stát dobrou kamarádkou?

Člověk je společenská bytost, která se po celý život učí žít v nějaké sociální(společenské) skupině a tou nejzákladnější je rodina.

Později přichází zlom, povětšinou s nástupem do školy, kdy se najednou člověk - dítě ocitá mezi svými vrstevníky a musí se naučit nejen jakémusi školnímu řádu a přizpůsobit se školním povinnostem, ale také fungovat ve třídě, vybudovat si v ní určitou svojí pozici...

Jednodušeji řečeno:

v průběhu vývoje se dítě učí, jak nebýt samo, jak navázat kontakt, jak být druhými přijímán a vyjít s nimi, jak být užitečný, a co ho činí oblíbeného.

Učí se pomáhat, ale i nevnucovat se, mluvit i mlčet jako ryba, když je to třeba, vyjít s druhými i bojovat a prosazovat svůj názor.

Během života potkáváme spoustu lidí. Někteří nám sedí více, jiní méně. Hledáme mezi nimi osobu, se kterou bychom si rozuměli, trávili společný čas, sdíleli stejný názor, o které se zajímáme, měli se komu svěřit a potřebujeme vědět, že nejsme sami, že můžeme někomu důvěřovat, spolehnout se a být sami potřební.

Zkrátka hledáme kamaráda, kamarádku.

Býti dobrou kamarádkou či kamarádem není snadné a učíme se kamarádství dlouhý čas, někdy i celý život.

Určitě už se Ti několikrát stalo, že ses s kamarádkou nebo kamarádem pohádal(a), v něčem jste se neshodli a dalo Vám spoustu práce dát vše zase do pořádku nebo se to také už nepodařilo.

Pokusím se Ti teď napsat několik pravidel, kterými budeš-li se řídit, je tu šance, že Tvé kamarádství vydrží. Chce to tedy snahu z obou stran...

1) DŮVĚRA

Se svou kamarádkou, kamarádem bys měl(a) mít takový vztah, kdy si vzájemně věříte. Důležité na důvěře je, že si důvěřujeme bez ověřování a pochybností. Máš-li pochybnosti a potřebu ověřovat, znamená to, že k sobě nejste zcela upřímné a není tedy něco ve vašem vztahu v pořádku.

2) BÝT OTEVŘENÝ(Á)

Je-li kamarádství opravdu kvalitní, nebojíme se kamarádovi či kamarádce s čímkoliv svěřit. Znamená to, že není témat, o kterých byste nebyli schopni mezi sebou mluvit, ovšem je možné si promluvit a se vším je možné se svěřit.

3) POROZUMĚNÍ

Kamarádi by o sobě měli vědět mnohé.

Každý z nás má minulost, ať už se za ni stydí či ne. Je to část života, kterou dobrému kamarádovi můžeme odvyprávět a nemusíme se bát, že by se tím mezi námi něco změnilo.

Kamarádovi se můžeme svěřit se svými obavami, jakož i nadějemi a přáními.

Platí zde jedno pravidlo:

Vědět o všem nestačí. Vyjádřit se, pochopit a porozumět znamená mnohem více.

4) SOUCÍTĚNÍ A SDÍLENÍ RADOSTI

Když je na tom jeden špatně, ví, že ten druhý soucítí, neboť sdělená bolest bývá poloviční bolest. Radost sdílená oběma se stává ještě radostnější.

5) SPOLEČNÁ POČÍNÁNÍ

Kamarádi se snaží, a leccos pro to dělají i obětují, aby spolu mohli nejen pobýt, nýbrž i společně něco dělat, což jejich vztah ještě více utuží

6) BÝT SOBĚ ROVNI

Kamarádský vztah by měl mít jakousi symetričnost. Těžko najdeme kamaráda či kamarádku, je-li mezi námi generační rozdíl apod. Rovnost se pozná i v tom, že ani jeden nezahlcuje komunikaci sám sebou, nekáže, nebádá, nekárá, ale dokáže také zúčastněně naslouchat.

7) VÁŽIT SI JEDEN DRUHÉHO

Jeden druhého si cení, váží a také oba považují své kamarádství za významné, do něhož stojí za to investovat čas a energii.

Co do kamarádství nepatří???

Žárlivost, nepřejícná závist a soutěživost.

Na kamaráda se nežárlí, poskytuje-li mu potěšení či radost někdo jiný. Úspěchy a ocenění si vzájemně přejí a společně se z nich radují.

A nejsou na závodní dráze, nesoutěží o to, kdo je lepší, úspěšnější, obdivovanější.

Autor: Štolfová Monika