Jak pomoci dítěti k jeho správnému osobnostnímu vývoji?

Již při narození zažívá dítě první zkušenost s hledáním identity. Vlivem okolního prostředí, rodičovským výchovným působením při každodenních drobných činnostech a emocionálními pouty vytvářenými příbuznými, se zkušenosti dítěte stále více prohlubují. Všechny tyto vlivy umožňují dítěti vyvinout se ve zralého dospělého jedince s vlastním sebepojetím.

V době, kdy dítě začne reagovat na matku započíná tvorba vlastního sebepojetí, což významně přispívá k formování jedinečné osobnosti. Těsně před dosažením jednoho roku začne dítě projevovat obzvláštní zájem o jednu osobu. Z pravidla to bývá matka nebo ten, kdo o dítě pečuje nejbezprostředněji. V této fázi je důležité si uvědomit, že vhodným výchovným působením pomáháme dítěti k jeho správnému osobnostnímu vývoji.

Zpočátku se dítě považuje za střed vesmíru, postupem času se však působením okolí - rodičů, příbuzných, učitelů či přátel - začíná učit, že není vše jen "jeho" a že svět se netočí jen "okolo něj", ale jsou tu i jiní, se kterými může sdílet svou radost, potěšení a s kým si může hrát či spolupracovat. Jsme to především my - rodiče, které dítě napodobuje a jehož slova, rady, zákazy, kterými dítěti vymezujeme hranice, bere "k srdci" či na vědomí.

Naučíme-li dítě spolupráci, úctě a solidaritě, vytvoříme mu tím základní kameny pro úspěšné zvládání fungování v mezilidských vztazích. Je dobré vymezit dobu, kdy můžeme říci, že dítě je ještě malé, abychom ho vychovávali, a kdy již nastal čas cíleně na dítě v tomto směru působit. Okolo jednoho roku dítě bezpečně chápe, že se něco "nemá dělat". Vztekáním, doprovázeným mnohdy i pláčem, dává najevo svou nelibost. Těžko se smiřuje s tím, že mu něco není dovoleno a zkouší opakovaně dosáhnout svého. Rodič, který si stojí za svým a nepovolí ani ve chvíli, kdy s dítětem není k vydržení, udělal první velký krok ve vymezování hranic, které jsou pro dítě nezbytné. Navíc se svým počínáním stává pro dítě čitelným, což je pro jejich vzájemný vztah významné. Na druhou stranu rodič, který v jednu chvíli něco zakáže a vzápětí totéž dovolí, vyvolává v dítěti smíšené pocity. Dítě jen těžko pochopí, co tedy bylo "správné" a co "špatné". Malé děti do velké míry utvářejí a upevňují své sebevědomí prostřednictvím postojů rodičů nebo jiných dospělých, proto jim právě tito lidé mohou poskytnout výchovu a vzdělání k nabytí sebedůvěry a sebeúcty.

Máme-li zdravou a vyváženou sebedůvěru, dokážeme se těšit ze svého tělesného, psychického a společenského bytí. Radujeme se ze vztahů k jiným lidem. Velkým úkolem výchovy je pomoci dětem při utváření pozitivní osobní totožnosti. Jste to právě vy - rodiče, kteří mají ohromný vliv na dětské sebevědomí. Rodičovská odpovědnost a moc, využitá správným směrem, může podpořit formování jasného a harmonického sebepojetí a zabránit vytváření nežádoucích osobnostních rysů.

Autor: Štolfová Monika